„Psát, psát, psát je moje šílenství. Vrhat se na papír jako oheň se vdírá do prostoru, osvětluje předměty k pravdivému rozeznání. Vrhat se na papír, jenž pokryt mým písmem je jediným touženým vlastnictvím.“
„Pokud můj příběh stojí za to, aby byl zapsán a čten jako určitá vzdálená doba dějin, stvořili jej do té podoby a významu ti, mezi kterými a s kterými jsem žil. … Jsme čím jsme jen díky nim a skrze ně.“
„Podle mého odhadu je svět ve fyzické i duchovní povaze tvořen těmi, kteří v něm žili a žijí.“
„Stvořitelé jsou nejen hlavní postavy jednotlivých příběhů, ale i jejich marginální účastníci, někdy zmínění jen několika větami.“
„Co jiného jsou texty Stvořitelů než právě nějak opracovanými a dopracovanými diáři.“
„Asi pátý „vlaječkář“ po Pavlově (Pavla Tigrida) mávání zastavil…Prý české komunistické žebráky zná a máme si dát pokoj, protože by nás příští dolnorakouské auto mohlo přejet, nebo tak něco. Heil Hitler a jel.“
„Přineste si pití a kouření nejméně na tři dny a osobní průkaz (abyste mohl být identifikován až se zase zpijete k nepoznání nebo pod obraz). … Nemoc nebo jiné, Vaši oslavovací způsobilost vylučující okolnosti, Vás nikterak neosvobozují od povinnosti dostaviti se přesně na určité místo.“
„Kdybyste dělali interview s některým z mladých básníků a ptali se ho na jeho poměr k tvorbě pravděpodobně by odpověděl slovy tohoto významu: „Chtěl bych napsat knihu, po jejímž přečetní by všichni vydechli: Děkuji! Ne proto, že bych v ní sugeroval pocit rozkoše nebo blaha, chtěl bych říci čtenáři: zoufej nad tím, že jsi člověk nedotvořený, ale věř, že jsi člověk a že je radost dotvářet se.“
„Ovzduší světa, v němž žijeme, je vyjadřováno, budoucnost, o níž sníme je předjímána.“
„Nemyslím, že se mi alespoň jazýčkem slovesného blesku podařilo dobýt a proniknout tu tvrz i tůni, která je samota. Obléhal jsem samotu a říkám větami o napětí dobývacích nástrojů, které jsou ulity z všeličehos, hlavně ze smutku. Jitřenka říkávala: svítá. Věřil jsme tomu s ní, neboť obléhání trvávalo celou noc. A kdykoliv naleznete, že v některé z vět svítá, vězte: já nemám moci nad sluncem, to zavinila obecná naděje, že bude kdysi veliká radost.“
„Houštiny noci se zmocnil Bůh, zadrhl kolem ní provazec vůle své, dal větru světla svého dravě proudit podél ní až oberval ji o poslední nádherné marnotratnosti snivých výběžků jejích.“
„Dobrodruzi, básníci kroků, kde jste, že mi nevyprávíte! Kde jste, že nevím, co jste zač, takové šílenství, vyhnané z těla v skutcích! Půjdu a seznámím se s některým z vás. Třeba s tebou, náhodný Dominiku, kterého si vymýšlím, který jsi utekl z temnice kláštera.“
Všechna práva jsou vyhrazena. Autoři textů a fotografií: David Dušek, Daniel Res, Tomki Němec, Bohdan Holomíček.